Hra o trůny

-CO OČI NEVIDÍ, SRDCE NEBOLÍ. -HLOUPÉ RČENÍ. OBVYKLE NÁS ZABIJE TO, CO NEVIDÍME. Chvíli jsem přemýšlel, že znovu vzkřísím svůj starý komentář k Máji...obojaké je na tomhle seriálu ta historická fikce a fakt i to, že pokud se nesouloží, tak se o tom mluví a když ještě někdo souložit nezačal, mluví se o tom, kdy bude moct začít. Konverzace je hlavní náplní první série, tvůrci na to jdou chytře, pomalu přidávají na gradaci, takže se jim povedlo docílit toho, že i mně, kterému se pro výše popsané atributy tenhle strašně se vážně tvářící seriál zdál směšný, začíná mírně zajímat. Zda dám i další řady ale fakt nevím, mám teď poměrně málo času a dost pečlivě si vybírám. (12.06.2012)

Středověk bez křesťanství, útlaku a inkvizice ze strany církve musí vždy přinést téměř DOKONALÝ pokrokový svět. Pokud se k tomu přidá mnoho zajímavých postav, spousta vojsk (bohužel nevyužitých), králů, intrikánů a dokonce ->zombíků<-, tak co chce moderní fanoušek vidět víc v jednom seriálu? Jedinými problémy, které u celého konceptu seriálu vidím, je totální doslovnost knihy, ze které čerpá, proto si nemůže dovolit ukončovat jednotlivé sezóny kulervoucími posledními díly, které k závěrům řad jednoznačně patří (u první je dokonce slabší než u běžných dílů). Druhým problémem je fakt, že za první dvě řady jsem viděl pouze jeden díl, ve kterém byla akce, což je jednoznačná škoda. Fakt, že postav se navaluje postupem času tolik, že některé z nich (i ty hlavní) mají prostor dvacet minut za celou sérii, to také není zrovna dobré. Po druhé řadě seriál mírně ztratil, přesto je v současnosti spolu se Spartakem jednoznačná špička seriálové tvorby ve světě. Jen doufám, že se třetí řadou zvedne level seriálu alespoň o jeden stupeň, protože současný koncept (permanentní žvatlání od první do poslední vteřiny jednotlivých dílů) dosáhl vrcholu, ať se může zdát sebevíc zajímavý a propracovaný. S01: 95%, S02: 75% (29.06.2011)

2019: Když mně prostě přijde, že se tvůrci systematicky soustředí na ty nejméně zajímavé věci a postavy. Všichni, kdo brečí, že je poslední série strašná, by se měli podívat na to všechno předtím a uvědomit si, že poslední série se od těch předchozích skoro nijak neliší. Například doufám, že pokud si někdo stěžuje, že bitva o Winterfell nedává strategický smysl, tak že na to neváhal poukázat taky u bitvy bastardů. A o milionu dalších uspěchaných skoků, mizejících postav a nenavazujících spojů se mi nechce rozepisovat. (Ale abych nekecala, tak jsem měla pár oblíbenců, na jejichž přítomnost jsem se těšila: Jaqen H'ghar, Brienne, a řekněme, že i Tormund, to jsou ovšem vedlejší postavy, které nemají svoje pořádné oblouky a ukáží se jednou za sto let, což mě ve výsledku frustruje, a z "hlavních" postav jenom lord Varys a ser Davos. A to je dost málo na to, aby to zahnalo neodbytnou myšlenku, že je to celé dost hloupé a neuspokojivé. Osobně bych tam vůbec nemusela mít Daenerys, která mi šla na nervy svou nekonzistentní povahou a slabou hereckou představitelkou hned od začátku, a raději bych se dívala na šedesát hodin zombíků ve sněhu prostříhaných s vyřezáváním obličejů v Braavosu. P.S.: Ještě jsem chtěla říct, že soundtrack je na celém tom kolosu asi to nejzajímavější, ale ve dvou (nejzásadnějších) momentech mě totálně zklamal: výbuch The Great Sept of Baelor a smrt Nočního krále. Obě ty skladby také v kostce vystihují celý seriál: ambiciózní přespřílišná snaha hrát si na překvapivé vysoké umění, ovšem soustředěná pouze na formu a v žádném případě na myšlenku. --- 2022: Po přečtení knižní předlohy si to dávám znova a můžu teď říct, že část mých původních výtek lze s čistým svědomím hodit na Martina a že to tvůrci při adaptaci zvládli vlastně docela dobře. Souhlasím se spoustou věcí, které vynechali a zjednodušili, (ale pořád je nesnáším za to, kolik násilí, respektive znásilňování si tam přidali a jakým způsobem), protože Martin je jak splašené dítě v obchodě s hračkama a rozhodně ty jeho nekonečné a nikam nevedoucí odbočky k různým random postavám (Victarion například) potřebovaly zkrotit, přepracovat nebo prostě zrušit. Ale pořád platí to, že zhruba někde ve chvíli, kdy se k otěžím dostane Ramsay, si tvůrci nechali moc vlézt do hlavy ta označení, že dělají nejlepší televizní show ever, a pokoušeli se trumfnout sami sebe těžkopádně až nesmyslně. Nakonec tedy můžu říct, že mě GOT/ASOIAF na jednu stranu strašně baví a takřka proti mé vůli si vyšlapalo trvalé místečko v mém srdci, ale zároveň bych mohla (a taky jsem to již učinila, promiňte mi sestro, Sáro a každý, kdo se dostal do mé blízkosti, když jsem četla Hostinu pro vrány a Tanec s draky) celé dny vyjmenovávat, co mi na tom pije krev. (22.05.2019)

I když první série trvá 10 hodin, beru to jen jako výborný zákusek před hlavním chodem. Navnadění obrovský, krev začíná vařit a jestli "hlavní chod" nějak tvůrci nepodělají, půjde o seriálovou lahůdku. Co mě nejvíc mrzí je fakt, že začátek prvního dílu, který mě jednoznačně k seriálu přikoval, už v první serii nemá navázání. Takže akce moc nečekejte, spíš politikaření a několik hodně vydařených zvratů. (04.08.2011)

Abych začala náležitě epicko-trailerově: ve světě, kde léto trvá léta a zima se může protáhnout na celé pokolení... ve světě, kde nevíte, zda krvelačnější bestie číhají za Zdí nebo před ní... ve světě, kde neznají jinou polohu při sexu než zezadu... všem zákonitě hrabe tak, že z toho nerozeznávají sestru od štětky (ale on je to někdy fakt problém) a hrdinní elfové, čarodějové a nezletilci vyvolení k záchraně světa nikde, takže není divu, že nakonec jsou nejlepší ze všeho trpaslíci. Krev, chlast a sperma teče proudem, ruka ruku láme a šťastné konce jsou v nedohlednu. Kupodivu to povětšinou nepůsobí samoúčelně, atmosféra se nedá krájet, ale je na ni třeba řádně nabroušené sekery a většina postav je náležitě prokreslená, nešustivá a zahraná tak, že jisté malfoyovce máte opravdu chuť nechat opékat na pomalém ohni a v případě jisté albíní princezničky s radostí kvitujete fakt, že nejen mráz, ale ani plameny kopřivu nespálí a z dračí setby může vzejít podivuhodná úroda. Je to skoro jako poslouchat skaldovu píseň v prochladlé hradní síni a lít přitom do sebe jednu medovinu za druhou v marné snaze zastavit mráz pronikající až do kostí. My na severu sídlící sice známe jen dvě roční období a to zimu a zkurvenou zimu a pohled z okna na povadlé jiřiny (a Lucky a Evy) nás zatvrzuje ažaž, ale právě proto víme, že zima přichází... a není před ní úniku. (09.10.2011)